Jak jsem málem zkapala na porodním sále

Ten pocit, když máte ani ne 1,8% pravděpodobnost preeklampsie a trefíte jackpot.

Pokud jste těhotná, máte před porodem, tak dál nečtěte (nepotřebujete ve svém životě žádné zbytečné strašáky). Dobře to dopadlo a s tím tento článek můžete zavřít.

Porod a epidurál | Medvidkovehracky.cz

Už při prvotrimestrálním screeningu mi objevili nizoučké riziko preeklampsie – nemoci těhotných žen, u které hrozí selhání orgánů (nejčastěji ledvin) a předčasný porod či potrat. To tak ve zkratce. Preeklampsie se nejčastěji projevuje vysokým krevním tlakem a bílkovinou v moči. Z těchto důvodů jsem chodila každých čtrnáct dní na kontroly do nemocnice, kde mi kromě měření tlaku a testování moči také ultrazvukem přeměřovali dítě, aby viděli, zda roste. Prognózy nebyly příliš pozitivní.

Ani bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem na ultrazvuku zadržovala slzy, když se doktorka dívala, o kolik od posledně malá vyrostla. Predikce byly, že při porodu bude mít 1500 gramů – to dokáže vykolejit asi každou matku. Takže jsem chodila na kontroly, brečela při nich, brečela následně v práci, ale můj tlak a všechno ostatní pořád vypadalo dobře. Nikdy jsem na vysoký krevní tlak netrpěla, neměla jsem těhotenskou cukrovku, nebylo mi nic. Těhotenství jsem prožívala celkem v pohodě – žádné bolesti, otoky, nevolnosti… Jedině co, že jsem v sobě nosila malé, ale jinak perfektně zdravé dítě.

Beruška každopádně stále rostla a rostla a pomalu se z dolní hranice tabulky gestačního věku (jak by měl být plod normálně velký vzhledem k jeho věku) dostala do 25. percentilu, tedy do oblasti normálu.

N E O N A T O L O G I E. - ppt stáhnout

Všechno vypadalo dobře, tudíž nebylo potřeba mě dál úzkostlivě sledovat. To už jsem pomalu přešla do 37. týdne těhotenství a začala chodit na kontroly do porodnice. Při poslední kontrole byl váhový odhad plodu 2400 gramů a mimo menší bříško vše stále vypadalo dobře. Jenže pak přišla kontrola v 39. týdnu.

Bylo zrovna úterý 22.12. Jako mnozí z nás jsem měla plány na Štědrý den a těšila jsem se, až ještě doma upeču vánočku a štrůdl. Jenže pak jsem zase ležela na ultrazvuku a bojovala se slzami. Podle všeho malá od posledního měření vůbec nepřibrala. Z 25. percentilu se propadla na 3. a verdikt byl jasný – vyvolat co nejdříve porod.

Nejen, že padly mé plány na klidné svátky (rodit jsem měla až 30.12.), ale náhle jsem se ocitla sama, k smrti vyděšená a… no, sama. Kvůli covidovým opatřením za mnou nikdo nesměl. Sestřičky mi řekly, ať mi manžel doveze tašku s věcmi a podá jim jí mezi dveřmi. Za mnou nemohl. Díky bohu za konexe, které v porodnici máme – nakonec se za mnou na tajno dostal alespoň na půl hodiny. Seděl u mě a uklidňoval mě, ale vzhledem k tomu, že u toho měl oči plné slz, moc to nepomohlo. Prožila jsem příšernou noc.

Aby moje tělo připravili na porod, zavedli mi nějaké tablety a následně balonek, který měl simulovat plod a donutit mě se otevřít. Bylo to sakra nepříjemné, chvilkami příšerně bolestivé a do toho mě úplně neuvěřitelným způsobem bolely záda mezi lopatkami. V noci jsem neusnula ani na minutu. Střídavě jsem chodila dýchat na balkon a střídavě jsem si chodila pro prášky na bolest, které ale vůbec nepomáhaly. Má „citlivá“ porodní asistentka (nejhůře utracených 6000 kč v mém životě) mi nejprve řekla, že pokud budu rodit na Štědrý den, tak nepřijde, a pak mi řekla, ať si určitě nechám dát epidural, že to jinak nedám. Takže navrch k mému strachu a osamocení jsem se ještě dozvěděla, že jsem sněhová vločka s neuvěřitelně nízkým prahem bolesti…bezva.

Podle nejnovějších krevních testů a testů moči byl ten vyvolávaný porod akorát, jelikož mi vyšly nějaké hraniční hodnoty kyseliny močové. Podle tvrzení všech jsem měla rodit až někdy 23. odpoledne. Manžel mezitím měl obstarat domácnost, předat klíče mé mámě a pak za mnou přijet, aby byl u porodu a následně aby byl se mnou těch několik dnů v porodnici (kvůli covidu musel zůstat). Měli jsme mít dost času, měla jsem mít možnost se ještě nějak psychicky připravit… Jenže najednou tu bylo ráno, mě začala bolet hlava a začala jsem zvracet. Doktorka při kontrole oznámila, že jsem otevřená na 8 cm (rodí se při alespoň 10), a ať jdu na porodní sál. Hned.

Na mé námitky, že jsem měla rodit až odpoledne, a že tady není můj manžel, nebyl brán ohled. Sestřička mi vysmátě řekla, že „taťka má ještě dost času se sem dostat“, načež mě začala mučit s klistýrem (je to fakt dost nepříjemný!). Pak přišla doktorka a oznámila mi, že na epidural je pozdě. Pak mi propíchla plodovou vodu. Následně konstatovala, že je plodová voda zakalená, zatímco já překonávala bolestivé a neúplné kontrakce. Bohužel, mojí malé se na svět ještě nechtělo, takže jsem trpěla absolutně zbytečně. Po několika minutách marných snah vynutit na holčičce pohyb ven přišla další doktorka a řekla, že musím na císaře.

Odvedli mě na sál, svlékli mě, postříkali desinfekcí a uvedli mě do celkové narkózy. Pak už nic nevím, dokud jsem se neprobudila na nějakém pokoji. Slepá.

Viděla jsem nejasné siluety, světla, ale nic víc. Navíc jsem měla obrovské potíže zůstat vzhůru. Matně jsem vnímala nějaké lidi, jak mi říkají, že je holčička v pořádku, ale že musí být nějakou dobu v inkubátoru. Všechno bylo rozmazané, nejasné a já nebyla schopna ničeho. A tak jsem strávila dva dny.

Když jsem dokázala vydržet při vědomí co nejdéle to šlo, podařilo se mi vyžádat si svou dceru (která už nebyla v inkubátoru). Povím vám, bylo to příšerné, držet ji v náručí a nevidět ji. Až zpětně jsem se dozvěděla, že mi vystřelil tlak na 220/120, tudíž do mě museli nonstop prát nějaké léky. Nakonec se jim však podařilo mi ho srazit a 24. večer už jsem byla na pokoji se svým úžasným manželem a malou, dvoukilovou dcerkou. Zrak se mi pořádně vrátil až za další den, ale fungovat jsem ještě úplně nezvládala. Takže manžel přebaloval, krmil a dokonce mi pomáhal na záchod a do sprchy (jen ten pravej vám bude měnit zakrvácený vložky).

Ale všechno dobře dopadlo! Beruška je zdravá, já jsem se oklepala a už jsme doma a staráme se.

Doufám, že jste měli poklidnější svátky 🙂

Tess

3 komentáře: „Jak jsem málem zkapala na porodním sále

  1. Teda, masakr. Ještě, že to dobře dopadlo. Btw, ten epidural je přeceňovanej, zajímalo by mě, jestli ho má paní asistentka vyzkoušenej. Já bych ho ze zkušenosti rozhodně nedoporučila. Ať malá hezky roste a ty ať si brzy fit. 🙂

    Líbí se 2 people

  2. Gratuluju a ať jste už jenom zdravé a spokojené, holčička spí, jí a prdí a ty vlastně taky 😀

    Snowflake s nízkým prahem bolesti nejsi. On je totiž dost rozdíl mezi vyvolávaným porodem a porodem, který se nastartuje přirozeně. Po vyvolávaném jsou kontrakce silnější. Rozhodně nemám nízký práh bolesti, než mi dali epidurál při vyvolávaném porodu (doktor mi ho velmi doporučil), měla jsem kontrakce hodinu a rozhodně bych to bez epidurálu nedala. Málem jsem se pozvracela bolestí, nicméně po aplikaci byla ta hodina, než jsem šla na císaře, v podstatě příjemná:)
    Kdybys měla pocit, že je kolem tebe moc keců o tom, jak strašně špatný start do života je císař, a potřebovala psychickou podporu, neváhej se ozvat:)

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s