3 věci, které na mateřství vážně nesnáším

Občas je to v pohodě, občas je to těžké, ale něco mě skutečně dovede zvednout ze židle.

Image result for mateřství
  1. Dárky – Jakmile se narodí dítě, je pochopitelné, že ho všichni budou chtít vidět. Proti tomu samozřejmě nic nemám – ale proč sakra všichni musí dítěti jako dárek nosit oblečení??? Zvlášť, když jsem všem předem řekla, že žádné oblečení kupovat nesmí? (Příště budu říkat, že mu nesmí koupit barák s bazénem, třeba to vyjde!) Když se zatvářím otráveně, ihned dostanu kupu ujištění, že to dítě unosí, až bude starší, že je to větší velikost. Takže už mám asi padesát (nepřeháním) bodýček na léto – lidem je fuk, že nemám garáž, sklep ani půdu, kde bych to mohla skladovat, takže se mi ty hadry budou půl roku válet na zemi v pokoji (který připomíná skladiště), kde se na ně bude prášit. Pak, až malé budu zase dávat 5 oblečků stále dokola a ona z nich vyroste, vezmu ty neunošené hadry a všechno to dám do pytle, který odvezu k babičce na půdu. Dobře utracené peníze, co? Copak je hanba přinést třeba kousátko, leporelo nebo nedej bože něco pro matku, která málem nedala porod?! Bůh žehnej těm kamarádům, kteří přinesli voucher do obchodu, chrastítko a kojící čaj!
  2. Usínání – Ne dítěte, ale moje. Mám to štěstí, že dítě v noci přebalím, nakojím, odložím do postýlky a šmitec. To, že bude noční vstávání těžké jsem věděla. Vždy, když dítě zapláče, nemohu se dočkat, až se opět vrátím do vyhřáté postele k dalšímu bloku spánku. Jenže jakmile provedu to posvátné přebalit, nakojit a odložit, a sama si konečně zase lehnu, najednou zjistím, že nemohu vůbec usnout. Ale vůbec. Obvykle jsou 3 hodiny ráno, takže ten čas nemohu ani využít k něčemu užitečnému, jako je třeba úklid. Prostě jen ležím, v hlavě se mi honí nějaké aktuální trable, a když už konečně začnu zabírat, zjistím, že uběhly téměř 3 hodiny a malá zase bude potřebovat nakojit, takže nemá smysl jít spát.
  3. Kojení – Nikdy nezapomenu na slova své babičky, která prohlásila, že kojení je příjemné (jen pro ilustraci – měla 3 děti a nekojila ani jedno). Kojení fakt příjemné NENÍ!!! Nejdřív si vaše bradavky na to neustálé sání musí zvyknout. Když už konečně po několika probrečených seancích pro vás není ten nejjemnější ručník jako šmirglpapír, objeví se něco dalšího – třeba to, že najednou, zničehonic, dítěti začne bradavka prokluzovat a ono ji s každým „sosem“ zkousne. Argumenty „vždyť přece nemá zuby“ mi opravdu nepomáhají. Lidem těžko vysvětlíte, že to bolí jako kráva, protože dítě má úzké ostré dásně a navíc vás takto mučí přibližně 8x denně.
  4. Kojení podruhé – když už jsme u toho kojení, naprosto začínám nesnášet poznámky okolí, že dítě „má asi hlad“. Všem je jedno, že jste právě přišla z kojení. Stačí, aby si dítě strčilo ruku k puse a zaplakalo, a už to pro všechny je znamení toho, že UMÍRÁ HLADY!
  5. Kojení potřetí – ještě zůstaňme u kojení. Do třetice mi hrozně vadí to, že jsem jako zvíře v zoo. I když se při návštěvě vždy omluvím, že musím jít dítě nakojit a odejdu s ním do jiné místnosti, většina lidí dojde k závěru, že to neznamená, že nechci být rušena, a jdou se podívat. Mě už při kojení viděla snad každá žena z mé rodiny (a mám sakra velkou rodinu). Díky bohu, že alespoň rodina manžela je dost taktní, aby se na mě nechodila dívat, jak „bojuji“. Kéž by to tak dělali i ostatní – některým přijde kojení naprosto přirozené, tudíž nechápou, proč by mi mělo vadit, že se přišli podívat, jiní zase mají pocit, že nechci být sama a přijdou mi dělat společnost. Kojení je pro mě chvíle, kdy vážně nechci publikum – neumím diskrétně vytasit prso a ještě diskrétněji nakojit dítě tak, aby to nikdo kolem nezaznamenal. Můj způsob kojení je jeden velký mess – nejen, že mám vidět celé prso, k tomu mám vidět i celé břicho, protože odmítám nosit věci na knoflíčky a nosím prostě trička na doma s výstřihem až u krku. Do toho mi dítě řve, protože se často zakucká. K tomu řvu já, protože mě to bolí. A aby toho nebylo málo, mlíko teče proudem všude možně. Kill me. Kill me now.

Máte děti? Co vás nejvíc vytáčelo?

Tess

3 komentáře: „3 věci, které na mateřství vážně nesnáším

  1. Ty jo, já měla kojení ráda, jediný, co mi na něm vadilo, bylo, že jsem si musela hlídat, co jím, protože děti trpěly na koliky. O to víc mě mrzí, že druhou holčičku jsem kojila asi 14 dní. Starší tenkrát onemocněla, takže jsem pár dní skoro nespala a bylo po mléku. Ale nikdo nás teda neočumoval 😂 Mě vytáčely hlavně nevyžádaný rady.

    To se mi líbí

  2. Kojila jsem dohromady pět dní a taky jsem u toho nezažívala nějaký libý pocity. A pak už jsem byla vysazená na rady kamarádek, co se týče poloh u kojení, který byly po císaři úplně nepoužitelný. Jako chtěla bych vidět, jak si někdo pár dní po břišní operaci lehne na bok:D

    Jinak mě zas okolí tolik nevytáčí, ale nemám ráda, když někdo komentuje, že posraný dítě utírám namočeným perlanem nebo vlhčenými ubrousky, protože „oni vždycky dítě vzali a osprchovali ho“. Tak dobrý, já mám 45 kilo, dítě 8,5 a prostě ho jednou rukou neudržím. Skvělý to bylo, když ještě nedržel sám hlavu 😀

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s