Krajinomalba – nejlepší akce EVER!

To se takhle probudíte na školní akci v sobotu ráno v posteli plné popela, temper a brambůrků a s ukrutnou bolestí nosu. A samozřejmě netušíte, jak se to všechno stalo.

Number of College Students That Drink Alcohol and Smoke Pot | Time

Bylo mi sedmnáct a s dalšími třemi kamarádkami jsme vyrazily na školní akci s výtvarkou – krajinomalbu. Dvě noci v chatkách pod dohledem dvou profesorek, uprostřed ničeho, kde jsme měly přes den malovat a v noci být hodné holky. Jenže my měly jiné plány.

Akce začínala v pátek a s holkami jsme měly plné bágly lahví alkoholu. Plán byl, že si v pátek dáme trochu, ale pořádně „zapaříme“ až v sobotu. No… nakonec jsme to všechno vypily hned první večer a sobotní ráno jsme strávily slepováním vzpomínek na naše noční „dobrodružství“. Nakonec jsem si na dost věcí vzpomněla sama a pořád, i po více než deseti letech musím říct, že to sakra stálo za to!

V chatce bylo horní patro se čtyřmi postelemi sraženými k sobě, takže vzniklo jedno velké letiště. Pro nás ideální místo na to náctileté popíjení a blbnutí. Bohužel se do patra lezlo po úzkých strmých schůdcích, což pro opilé lidi není dobrý nápad… Během našeho alkoholového opojení jsme měly nejeden debilní nápad. Holky kouřily v posteli a sice popel sypaly do misky, ale znáte to – opilí lidé, takže se v průběhu večera miska vysypala přímo do postele. Především do té mé (a já jediná nekouřila – bůů). V jednu chvíli jsem spadla na zem a byla to hrozná sranda. Pak ke mně přišla kamarádka a vysypala mi do spojených dlaní celý pytlík brambůrek – a mě nenapadlo nic lepšího, než brambůrky vyhodit do vzduchu (let it rain!). Byly všude – v postelích, na koberci na podlaze (do kterého jsme je rozšlapaly – uklízet to bylo peklo). Takže to už jsme měly bordel z popela a brambůrek. Aby toho nebylo málo, přidaly jsme k tomu tempery, které byly snad po celém horním i dolním patře (neptejte se mě, jak se dostaly dolů).

Nicméně pořád to bylo docela v pohodě. Pily jsme takové ty náctileté „drinky“ typu ochucený Amundsen a podobné tlamolepy. Holky měly i červené víno, které jsem však nepila – dokud jsem nedostala další super nápad. Víte, moji rodiče mají jednoho potrhlého kamaráda a kdysi mi vyprávěli, že vypil kečup. No, v tu chvíli mi došlo, že to taky MUSÍM zkusit! Nalila jsem si plnou skleničku kečupu a kamarádka mi do něj ještě nalila to hnusné červené víno (Ano, Pájo, tys mi ho tam nalila!!! I když se dušuješ, že jsem si ho tam nalila sama :D) a já to exla. Nebudu to protahovat, beztak všichni víte, jak to dopadlo – poblila jsem se. Naštěstí ne ihned, ale až po nějaké době mi došlo, že to musí ven. Takže jsem „šla“ po těch malých schůdkách dolů na záchod. Ehm, asi tři čtvrtě cesty dolů jsem spíš padala a skončila jsem zhruba dva metry pod schody u pohovky. Nicméně na záchod jsem to stihla, takže bylo vše ok.

A tak jsme se přesunuly do spodního patra. Další z kamarádek si všimla, že mám špinavý nos. Prý: „Máš tu šmouhu od tempery.“ Myslela si, že je to červená tempera a začala mi ji čistit kusem toaleťáku – tedy, spíš než čistit mi ji pořádně drhnula. Hádejte co – nešlo to dolů. A hádejte co ještě? Vůbec to nebyla červená tempera, byla to krev. Můj držkopád ze schodů si očividně vybral svou daň.

Naštěstí jsem díky alkoholu v krvi necítila bolest, takže jsem si dál užívala zábavy.

Dole byla skříň, ve které jsme našly takové zvláštní jakože pevné pláštěnky (nejspíš z minulého režimu na ochranu před chemickým útokem či požárem?? Netuším). Samozřejmě jsme si je oblékly. A pak jsme si dávaly šampaňské či co. A omylem ho vylily na zem. Vzpomínám si, že ke mně v tu chvíli přišel další skvělý nápad a já si lehla do té rozlité louže a začala v ní dělat andělíčky. A pak se ozvalo zaklepání na dveře.

Můj otupělý mozek v tu chvíli dokázal jen poplašeně křičet „učitelky, uteč!“ – To, že jsem neměla kam utéct mi vůbec nedošlo, takže jsem vyrazila do patra a zabořila se do postele. Spolu se mnou běžela ještě jedna kamarádka, zatímco zbývající dvě měly odvahu na to jít otevřít. Seshora jsem slyšela jen, jak kamarádka zahlásila: „Dobrý den,“ a úpěla jsem zoufalstvím, že tohle právě řekla naštvaným učitelkám uprostřed noci. Naštěstí, jak se později ukázalo, když holky přišly nahoru, nešlo o učitelky, ale holky z vyššího ročníku, které nám přišly vynadat, že jsme pitomé holčičky, co dělají bordel. Whatever…

Pak už jsme každopádně náš večírek rozpustily (já byla k smrti unavená) a šly spát. No, a pak nastalo to ráno, kdy jsem měla rozbitý nos a byla jsem špinavá v nepořádku. Zbytek krajinomalby jsem chodila s náplastí na nose a blbou výmluvou, že jsem se praštila o poličku. A celu sobotu jsme řešily jen to, kde vezmeme další alkohol.

Vzhledem k tomu, že jsme byly mimo civilizaci, rozhodly jsme se vyrazit do nedalekého městečka místo toho, abychom někde seděly a malovaly, jak jsme měly. Dopoledne jsme tedy šily náš plán někde v přírodě, kde jsme čirou náhodou narazily na nějakého chlapíka, který se nabídl, že nás do městečka odveze. Domluvily jsme se s ním, že se sejdeme odpoledne, a vyrazily jsme zpět do kempu na oběd. Byly jsme z našeho plánu nervózní, protože takhle daleko od kempu jsme samozřejmě nesměly. Navíc sedat k cizímu chlapovi do auta – to není nikdy dobrý nápad. Kdybychom nebyly čtyři, určitě bych do toho nešla – jenže, to jsem ještě netušila, že k tomu ani nedojde.

Když jsme se totiž odpoledne vydaly na smluvené místo, kde jsme se měly s chlapíkem setkat, nebyl tam. Takže jsme do městečka vyrazily nakonec pěšky. Byla to docela štreka a my jen doufaly, že tam narazíme na otevřený obchod s alkoholem. Nakonec jsme měly štěstí.

Vzhledem k tomu, že nám v té době ještě nebylo osmnáct, přišla jsem na řadu já se svou falešnou průkazkou. Prodavač ve večerce ani nehnul brvou, když jsem mu ji ukázala, a bez problémů nám koupila další zásobu alkoholu na večer. Pak jsme se celé utahané vrátily zpět do kempu (po cestě jsme ještě během asi pěti minut sesmolily další obrázky, které jsme měly malovat celé odpoledne). Přišly jsme si hrozně mazaně, že jsme to všechno inkognito zvládly tam a zase zpátky. Když ale do kempu najednou přijely holky z vyššího ročníku spolu s učitelkami v autě s tím, že byly v tom městečku, kam jsme se jako husy plahočily, docela nás to dostalo. Za a) by nikomu nevadilo, kdybychom řekly, že tam jdeme. A za b) jsme mohly požádat učitelky a ony by nás třeba svezly. Ale zase bychom přišly o super dobrodružství!

Nakonec to byl skvělý víkend a nikdy na něj nezapomenu. Stejně jako na ty skvělé tři holky, se kterými se dnes sice nestýkáme už tak často, ale občas přeci jen ano a vždy to stojí za to. Stejně, jako když jsem se s nimi poprvé zhulila – ale to už je jiný příběh.

Tess

1 komentář: „Krajinomalba – nejlepší akce EVER!

  1. Nope, určitě sis tam to víno nalila sama… hlavně koho napadne pít kečup… 🙈
    PS: mam pocit, že ta holčina co nás přišla zbuzerovat byla dokonce mladší než my (o nějakej ten měsíc), pamatuju si, jak se nad tím J. ještě rozčilovala 😀

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s