Ghosting

Možná jste se s tím už setkali. Máte kluka/kamaráda/kamarádku, kohokoliv. Všechno je v pohodě a najednou přestanou odpovídat na vaše zprávy. Dnes se tomu říká rozchod…

Job ghosting: The sudden silence - ARTS

Já jsem takhle ghostla v životě celkem tři lidi. Z dobrých důvodů.

Prvním byla moje šéfová ve zmrzlinárně, kam jsem chodila na brigádu. Tehdy se blížily Vánoce a ona po mně chtěla, abych udělala cukroví pro zákazníky ke kafi. Moc se mi do toho nechtělo – cukroví peču neuvěřitelně ráda, ale v množství pro rodinu, ne pro veřejnost. Nicméně i tak jsem si sedla a vypočítala náklady – což mi zabralo dost času. Reakce šéfové? Neodpověděla. Vlastně mě tehdy ghostla jako první. Byla jsem z toho naštvaná, takže když mi po čase napsala, kdy budu moct přijít na směnu, už jsem jí neodpověděla. Asi jsem to mohla zvládnout líp, ale měla jsem tehdy svých starostí dost, takže jsem se prostě nechtěla zatěžovat.

Druhým byl kluk, kamarád, se kterým jsem se stýkala jedno léto. Vlastně si celou tu story můžete přečíst ZDE a ZDE. Neznali jsme se moc dlouho, ale ze začátku to bylo fajn. Než mu přestalo vadit, že jsem vdaná. Ještě chvíli jsem ho trpěla, snažila se mu pomáhat s jeho problémy, ale když mi došlo, že mě stále bere jako svou přítelkyni, musela jsem to utnout. Vysvětlila jsem mu to, ale bohužel, on to nechtěl přijmout, a tak jsem ho musela ghostnout. Píše mi dodnes.

Třetím byl opět kluk, kamarád. S tím jsme začali moc dobře. Našla jsem si ho jako parťáka do fitka, později jsme zjistili, že máme stejný koníček psaní, a dokonce jsme plánovali, že něco napíšeme spolu. Párkrát jsme byli venku, byla to zábava, ale pak se opět stalo to, že mu přestalo vadit, že jsem vdaná. Nakonec se naštval a poslal mě do háje. Odstřihnul mě jako první. Týden mi trvalo, než jsem se z toho dostala (docela mi to ublížilo). A když mi o pár měsíců napsal jakoby nic, rozhodla jsem se ho ghostnout. Jsem až moc hrdý člověk na to, abych sebou nechala takto zametat.

A pak tady mám dva případy, kdy jsem byla ghostnutá já. A oba mě štvou dodnes.

Prvním byla má kolegyně z práce. Byla to paní ve věku skoro mé mámy, ale i tak jsme si moc rozuměly. Chodily jsme spolu na procházky v době oběda, nadávaly na práci, probíraly rodinu… Na Vánoce jsem jí pekla cukroví, ona mi zase pomáhala s daněmi. Když jsem z práce odešla, doufala jsem, že zůstaneme v kontaktu. Jenže, když jsem jí napsala ohledně srazu, už se neozvala. Kvůli mému odchodu to být nemohlo, protože mě v něm podporovala. Napsala jsem jí ještě několik zpráv, ale nikdy mi neodpověděla a já netuším, co se stalo. Moc mě to mrzí.

Druhou je moje bývalá spolužačka ze střední. Byla z jiné třídy, takže jsme se nikdy moc nebavily, abych nás mohla označit za super kamarádky. Ale rozuměly jsme si. Minulý rok dělala závěrečnou práci do školy v oboru fyzioterapie, takže sháněla subjekty na sledování. Přihlásila jsem se, jelikož jsem trpěla problémem, který zkoumala. Několikrát jsme se viděly na oné fyzioterapii, pokecaly jsme, podpořila mou knihu… A když jsem jí o několik měsíců později psala, jestli si knihu zvládne vyzvednout, už se neozvala. Tehdy jsem to tolik neřešila, říkala jsem si, že si zprávu prostě přečetla, ale zapomněla odpovědět, takže jsem to nechala být. Teď jsem jí psala o radu, ale výsledek byl stejný – zprávu si přečetla, ale neodpověděla. A já opět netuším, proč.

Samozřejmě, že člověk hledá chybu v sobě. V hlavě si přehrávám rozhovory, zprávy, analyzuji, co jsem mohla udělat nebo říct, že se dotyčný urazil. Bohužel, nic mě nenapadá. Pak se snažím uchlácholit tím, že třeba mají problémy doma. Že se jim možná stalo něco špatného a nemají náladu na nikoho. A že jsem pro ně nikdy nebyla nijak důležitá. Je to smutné, depresivní, ale možná je to tak.

Třeba se ještě někdy ozvou.

Už jste někdy někoho takhle „odřízli“? Udělal to někdo vám? Dejte mi vědět v komentářích!

Tess

2 komentáře: „Ghosting

  1. Spolužačka ze střední, byly jsme prakticky „nejky“, byla mi i na svatbě, jednoho dne prostě zmizela. Zjistila jsem, že nejen mě se ze dne na den vytratila, zrušila účet na FB a nikdo o ní neví, tak si poslední dobou občas říkám, jestli se jí něco nestalo, ale nemám odvahu zajít za její mamkou a zeptat se jí na to. Říkám si, že mi do toho vlastně nic není.

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s