Černá labuť vzlétá – Lee Carroll

Anotace: Šestadvacetiletá šperkařka a spolumajitelka galerie Garet Jamesová žije od narození v New Yorku. Kvůli půjčce, kterou si vzal její otec, s nímž bydlí, jim hrozí, že přijdou o galerii i střechu nad hlavou. Zoufalá Garet se při toulkách uličkami města plnými mlhy dostane až ke starožitnictví, kde nikdy dřív nebyla. Když ji starý obchodník požádá o otevření cenné skříňky, nevidí důvod, proč mu nevyhovět. Odnese si stříbrnou kazetu do své dílny, rozpečetí přilepené víčko… a vypustí tak na svět prastaré Zlo, které navždy změní její poklidný život.

Černá labuť vzlétá obálka knihy

Tuto třídílnou sérii jsem četla zhruba před sedmi lety, takže mé hodnocení nebude příliš objektivní. Momentálně jsem se pokoušela o rereading, ale bohužel jsem knihu po asi měsíci nucení se do čtení musela odložit. Pokusím se ale v této recenzi zachytit pocity, které jsem měla kdysi.

Celý příběh mě zaujal hned – v New Yorku a v životě hlavní hrdinky Garet se náhle objevují nadpřirozené bytosti jako král víl Oberon, malá elfka Lol a sexy upír Will. Vzhledem k tomu, že sexy upíři jsou můj šálek kávy (a čí ne? :D), hltala jsem stránku za stránkou a nemohla se dočkat, až se Garet s Willem dají dohromady. Z erotické scény (asi první, kterou jsem v životě četla) jsem byla naprosto „odvařená“. Bohužel teď, po sedmi letech zjišťuji, že už jsem prostě jinde.

Nejen, že mě kniha naprosto nudí, jelikož se v ní stále dokola opakují popisy místa – autorka očividně žije v NY, takže neustále čteme jen o tom, jak vypadá která ulice a která budova, což je neuvěřitelně otravné. Je to asi jako kdybych psala text ve smyslu: „Zabočila jsem na Sokolovskou ulici, která se táhla přes velkou část Prahy, a kde byla stará budova Invalidovny.“ – místo toho, abych napsala jen: „Zabočila jsem do ulice a… bla bla děj.“ Opravdu mám pocit, že většina knihy je jen popis okolí a vzhledů postav (Úplně náhodná holka, která úplně náhodou jde kolem a pro děj není ničím důležitá na sobě měla kanady, kostkovanou sukni z K-martu a modrou halenku ze sekáče), kvůli čemuž děj prostě neodsýpá.

Ani romance mezi Garet a Willem mi už nepřijde nijak zábavná. Jednak, protože se viděli doslova dvakrát a ani spolu moc nemluvili, a záhadně je z toho láska jako trám, že by jeden pro druhého umřeli. Prostě sakra nereálné. A ta erotická scéna byla opravdu velmi cudná 😀 Asi jsem prostě jen stará.

Děj první knihy se odehrává během pár dnů a Garet se postupně setkává s dalšími nadpřirozenými bytostmi, kteří jí předávají cenné rady a rozvíjejí její schopnosti. Na jednu stranu je to hezké, docela fantastické a celkem promyšlené, na druhou mi t přišlo občas až moc infantilní (setká se třeba s drakem).

Docela mě mrzí, že jsem si pokazila vzpomínky, protože tato série rozhodně patřila mezi mé oblíbené.

Mnohem raději vzpomínám však na druhý díl s názvem Země věčného léta, kde se Garet vydává do Francie a hledá cestu do… kam jinam, než do Země věčného léta. I tam se setkává s nadpřirozenem a čtenáři se odkrývá i notná dávka z minulosti upíra Willa.

Třetí díl s názvem The shape stealer u nás už bohužel nevyšel, ale sehnala jsem si ho v angličtině. Byl oproti dvěma předchozím dílům rozhodně „nejdospělejší“, peprnější a realističtější, ale zase nebyl tak zábavný, jako díl předchozí.

I tak, pokud se k těmto knihám dostanete, rozhodně stojí za to si je přečíst – hlavně, pokud je vám do dvaceti a stále věříte na víly 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s