Duch domu Ashburnů – Darcy Coates

Anotace: O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.

Duch domu Ashburnů obálka knihy

Tohle byl první (a nejspíš i poslední) horor, který jsem ve svém životě přečetla. Dost mě zajímalo, jestli je spisovatel schopen napsat dílo tak, aby ve čtenáři vyvolávalo strach. Jednoznačně musím potvrdit, že ANO.

Musím sice přiznat, že jsem dost velký strašpytel a vystraší mě kdejaký (podle ostřílených) slabý horor. Upřímně mě vyděsilo i Scarry Movie. Ale tohle bylo opravdu dobře napsané! Zakázala jsem si číst před spaním či v noci, když jsem se probudila a nemohla usnout – ale i tak jsem to nedokázala dostat z hlavy. Jakmile jsem se ocitla sama ve tmě, první, co mi přišlo na mysl byly záhady domu Ashburnů. Ze záchodu do postele jsem brala opravdu rychlou trasu. A je fakt blbé mít mezeru mezi postelí a podlahou – NEDOPORUČUJU!

Ale zpět ke knize. Na to, že u jiných knih přímo nenávidím popisy, tady jsem je milovala. To, jak zanedbaný dům byl. To, jak byl obklopen křovinami a seschlými stromy. Úplně to ve mně nabudilo pocit tajemna (A v mé „pořádkumilovné“ části, kterou mám po matce, to ve mně probudilo touhu v tom domě být s kýblem a hadrem v ruce. Upřímně jsem si při tom vzpomněla na začátek Jumanji, kde teta Nora uklízí starý Parrishův dům.) Trochu mě štvalo, že hlavní hrdinka se ale do úklidu nijak nehrnula, takže jsem z knihy nedostala takovou tu satisfakci, kde by vyházela staré krámy a udělala z polorozpadlého domu krásný bejvák. Smůla.

A to už se dostávám k věcem, které bych knize vytknula. Kdo po příjezdu do svého nového domu neudělá důkladnou obhlídku? Adrienne prakticky přijela do domu, usadila se v první místnosti na kterou narazila a kromě spíže, kde hledala jídlo, neprozkoumala na domu prakticky nic. To mi přijde – vzhledem k tomu, že byla na mizině – dost nepravděpodobné (Pak taky dělala blbosti, jakože si za své zbývající peníze koupila baterky, které ale v domě byly). Takhle prostě neuvažuje socka (been there, done that). Tohle bych však spíš označila za detail. Stejně jako povrchní a plytké vztahy a výskyty vedlejších postav. Když se Adrienne na začátku setká se svými čtyřmi novými „kamarádkami“, čekala jsem, že budou tyto ženy v příběhu figurovat víc. Navíc (ačkoliv je to horor) jsem pořád doufala, že se ukáže nějaký kluk a přeci jen tam bude alespoň slabá romantická linka. Smůla.

Co mě ale na knize fakt vytáčelo bylo plynutí času. Takhle špatně napsané jsem ho snad nikde neviděla! Abych dala příklad: Adrienne vstane brzy ráno, protože ji probudí návštěva kamarádky. Slunce ještě ani nevyšlo, takže bylo opravdu hodně brzo ráno. S kamarádkou prohodí pár vět, rozhovor i po započítání trapných odmlk mohl trvat maximálně patnáct minut. Pak jde Adrienne trochu poklidit a vyloženě je v knize napsané, že jí utírání prachu trvalo maximálně dvacet minut. Pak si sedne v kuchyni ke stolu a záhadně jsou tři odpoledne. WTF? Tohle se tam bohužel opakovalo hned několikrát a vidím to jako docela velkou příběhovou chybu.

Jinak musím říct, že mi hlavní hrdinka byla sympatická, nedělala takové ty pitomé hororové chyby jako „hej, pojďme se rozdělit“, nebo „černá tma a divné zvuky, jdu to prozkoumat s holýma rukama a bez světla!“ A strašně moc se mi líbilo, jak pomalu odkrývala záhadu, co se to v domě vlastně děje.

Škoda jen, že kniha nebyla dvakrát delší, aby se tam děla i nějaká ta „omáčka kolem“, kterou jinak moc nemusím, ale myslím, že tady by příběhu pomohla trochu zpomalit a rozvést některé nejasnosti.

Neznalcům hororu (a doufám, že i znalcům) tuto knihu mohu jedině doporučit, já si jí užila 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s