Mé jméno je Nejistota

Kdybyste si v encyklopedii nalistovali výraz NEJISTOTA, má fotka bude vedle něj.

65+ Insecurity Quotes To Help You Overcome Self-Doubt

Došlo mi, že se za sebe neumím postavit. Nejde o to, před kým se mám obhajovat, jde o to, že neumím obhájit sebe.

Bojím se ozvat. Proč? Protože mi v hlavě pořád bliká červený vykřičník s otázkou: „Co když?“

Co když si tím přitížím?

Co když mě vyhodí?

Co když se naštve?

Co když mě odmítnou?

Co když se mnou už nebudou chtít spolupracovat?

Je to jako neustálý černý mrak, který si s sebou nosím a nemůžu se ho nikdy zbavit.

Stejně jako když mi bývalý šéf říkal, že hodlá peníze z dotací na neziskovou organizaci využít k mzdám v soukromé klinice. A já se neozvala, ačkoliv je to jasně protizákonné (o morálnosti nemluvě). Proč? Protože co když si tím přitížím? Co když přijdu o fajn práci a příležitost se něco konečně naučit? No, stejně jsem o tu práci přišla – o tom si můžete přečíst ZDE.

Dnes mě zase trápí práce. Jde o autorství – je to sice o dost příjemnější práce, ale i tak psychicky náročná. Právě pracuji na úpravách rukopisu, který neměl být o moc kratší než první díl, ale ejhle – zásahy redaktorky způsobily, že je rukopis kratší o třetinu. To už je dost. Necítím se ukřivděná, že by dělala na mém díle změny, se kterými zásadně nesouhlasím (jsem ráda, že na rukopis koukla svým znalým okem a řekla kde co je třeba upravit), ale fakt, že jsem najednou zase v situaci, kdy bych se měla ozvat a u některých věcí říct: „Ne, já to takhle nechci“, mě dost děsí. Dostala jsem se do pozice leklé ryby, která všechno odkýve, protože co když najednou řeknou, že jsem problémový autor a vydání knihy zaseknou? Nebo co když se mnou už nikdy víc nebudou chtít spolupracovat? Navíc ostatní jsou mnohem zkušenější a vědí, co je dobré, ne?

NE. Já vím, co je pro mou knihu dobré! Ano, měla bych poslouchat rady jiných a zkušenějších, ale ne je slepě plnit. Mám přeci právo mít vlastní názor a je to můj rukopis a to, jak ho chci mít já je důležité. Ale co když se pletu? Tohle je pro mě obrovská příležitost, takže radši budu mlčet, protože co když o ni přijdu?

Aby toho kolem mé knihy nebylo málo – ano, chystá se dotisk. Ne, nevím kdy. Ne, nemám smlouvu. A ano, přijdu o značnou část autorského honoráře, i když vím, že jiné autorky, kterým dělali dotisk mají stále stejná % z prodeje. Ne, není to fér. Ale můžu s tím něco dělat? Ne. Nebo vlastně ano – zrušit smlouvu a vydat samonákladem. Stojí mi to za tu další hromadu stresu? Ne.

Občas mám pocit, že jsem jedna velká chodící NEJISTOTA.

Když na Instagramu zahlédnu, že někdo čte mou knihu, místo toho, abych měla radost, přepadne mě úzkost. Protože co když se kniha nebude líbit? Co když pak napíše špatnou recenzi, která mě zraní? Co když sklidím jen výsměch a pohrdání?

Za měsíc bych navíc měla vystoupit na jedné akci, ale zatím mám jen slovo, že se mnou počítají. Ještě nejsem v programu, neohlásili mě, nemám žádné instrukce. Napsala jsem jeden ujišťovací email, jestli se mnou skutečně počítají – Ano, počítají. Jenže víte co? Vůbec mě to neuklidnilo. Pořád si říkám: „Co když si to nakonec rozmyslí? Co když mi za pár dní napíšou, že se jim nehodím do programu? Co když jim přijdu divná a proto mě vyškrtnou?

Nemáte ani tušení, jak obtížné je pro mě psát to sem – PROTOŽE CO KDYŽ SI TO NĚKDO ZE ZMIŇOVANÝCH PŘEČTE A MNĚ TO PŘITÍŽÍ?! – To už se dokonce stalo. Jasně, že kvůli článku o mé zkušenosti s crowdfundingem jsem dostala email. Jasně, že bych tu některé věci neměla ventilovat. Jenže víte co? TENHLE BLOG VZNIKNUL JAKO MŮJ TERAPEUTICKÝ PROSTŘEDEK! Je tu od toho, abych sem psala, co mě trápí, abych se vypsala z těch věcí, kterými si procházím. Nemůžu to přeci filtrovat, tím bych si nepomohla.

Jenže co když si tím akorát ubližuju?

Tess

2 komentáře: „Mé jméno je Nejistota

  1. Myslím, že ti úplně rozumím. Moje hlavní neuróza sice spočívá v něčem jiném, ale jádro mají všechny tyhle kompenzace společné: když (ne)budu dělat něco nějak, tak mě ostatní nebudou mít dost rádi. Dobrá zpráva je, že už jen tím, že sis to uvědomila, jsi udělala obrovský krok na cestě za případnou změnou. A ta ještě lepší zpráva je, že drtivá většina podobných strachů je naprosto neopodstatněná a svojí zdánlivou velikost čerpají spíš z toho, jak dlouho už s námi jsou. A moje zkušenost? Když si člověk dovolí tyhle vyšlapané cestičky opustit, zpravidla se vůbec nic strašného nestane, spíš naopak 🙂 Tak ať se ti to daří – a gratuluju ke všem krásným úspěchům 🙂

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s