Návštěva

Jak Anna prožívala návštěvu u Maddoxovy matky? A proč tak vybuchla, když se jí Maddox dotknul?

Když jsem v pátek po škole zastavila na parkovišti u parku, Maddox už na mě čekal, ale tentokrát neměl svou motorku, ale nějaké auto.

„Co to je?“ zeptala jsem se a ukázala na vůz, o který se opíral.

„Auto spolubydlícího. K mámě je to dvě hodiny cesty a říkal jsem si, že by bylo asi lepší jet v autě než na motorce.“

„Mohli jsme jet dodávkou,“ namítla jsem překvapeně.

Maddox mi omotal ruce kolem boků a dal mi polibek na tvář. „Tvoje dodávka by tam nemusela dojet,“ řekl mi s úsměvem a otevřel mi dveře od auta. Zašklebila jsem se na něj, ale bez řečí nastoupila. V autě bylo hezky teplo, ale něčím to tam divně páchlo. S nakrčeným nosem jsem zavětřila. „To je tráva,“ oznámil mi Maddox, zatímco nastartoval a vyjel z parkoviště.

„Tráva?“ zopakovala jsem nechápavě. „Jako marihuana?“ podivila jsem se. Maddox nevzrušeně kývnul. „Ježiši, tvůj spolubydlící kouří marihuanu?!“ vyplašila jsem se. Byla jsem si celkem jistá, že je to nezákonné – a určitě to bylo o dost horší, než když si já dám občas skleničku nějakého alkoholického koktejlu.

„Nevyšiluj, je to jenom tráva…“ zamumlal Maddox s pohledem upřeným před sebe na silnici. Z toho, jak nevzrušeně o ní mluvil, mě napadlo, že jeho spolubydlící nebude jediný, kdo to kouří.

„Tys to někdy zkoušel?“ zeptala jsem se ho. Hodil po mně výmluvný pohled. Protočila jsem oči a zafuněla, ale víc už jsem to nekomentovala. Nechtěla jsem se s Maddoxem hádat zrovna teď, když míříme za jeho mámou. „Co vůbec bude k večeři?“ zeptala jsem se, abych změnila téma.

Maddox pokrčil rameny. „Nevim. Ale neboj se, řekl jsem mámě, že nejíš maso,“ ujistil mě rychle.

Znervózněla jsem. „To jsi neměl,“ zamumlala jsem rozpačitě. „Nechci dělat problémy… Aby kvůli mně vařila něco extra…“

Stiskl mi ruku a usmál se. „Neděláš problémy. Máma normálně vaří i jídla bez masa,“ vykouknul z okna a zabubnoval prsty na volant. „Vlastně moje nejoblíbenější jídlo je bez masa,“ přiznal.

Povytáhla jsem na něj obočí. „Vážně? A co to je?“

„Zapečený těstoviny s rajčatovou omáčkou,“ řekl nevzrušeně.

Zasmála jsem se. To bylo opravdu dost rafinované jídlo. „Vážně?“

„A co má bejt? Chutná mi to. Co je tvoje oblíbený jídlo?“ zeptal se mě na oplátku.

Zadívala jsem se do klína na své ruce. „Hovězí steak,“ přiznala jsem a cítila, jak mi horkost vstupuje do tváří.

Maddox se na mě otočil se širokým úsměvem. „Opravdu?“

Pokývala jsem hlavou. „Moc mi chutnal,“ přiznala jsem. „I když samozřejmě kus hovězího se nedá srovnávat s těstovinami s omáčkou,“ pošťouchla jsem ho. Natáhnul ruku a začal mě štípat do boku.

„Abych vás nevysadil, slečno Laneová,“ upozornil mě vesele, zatímco já hýkala smíchy a snažila se uhnout jeho ruce, i když nebylo kam. Po chvíli toho nechal a trochu znejistěl. „Ehm, Anno, nechci, abys byla zklamaná,“ zamumlal. „Moje máma není kdovíjaká kuchařka… Nejsme doma moc zvyklí vařit,“ přiznal rozpačitě.

Usmála jsem se na něj. „Prosím tě, nic mě nemůže zklamat. Určitě to bude výborné, ať to bude cokoliv.“

Maddox se na mě usmál zpátky a znovu mi stisknul ruku. „Jen doufám, že máma ani ségra nebudou vyvádět,“ vydechl pak s pohledem upřeným na silnici. „Předem se obrň proti jejich debilním dotazům, jo?“

Tímhle mě trochu vyplašil. „Jakým dotazům?“ zeptala jsem se.

Zasmál se, když viděl můj výraz. Pak pokrčil rameny a zadíval se zpět z okna. „Budou chtít znát číslo tvý pojistky, místo, kde ses narodila, jméno prvního kluka…“ vymýšlel si se zvednutým koutkem. Pak zavrtěl hlavou. „Já vážně nevim. Asi jak jsme se dali dohromady, proč se se mnou zahazuješ a podobně…“

Naprázdno jsem polkla. Kolik takových výslechů už asi Maddoxova rodina prováděla? Kolikátá holka, kterou si Maddox přivede domů, jsem? Začala jsem z toho být celá nesvá a nepomohlo ani rádio, ve kterém hrály mé oblíbené písničky. Najednou jsem z nastávající večeře byla vyděšená. Potily se mi ruce a srdce mi hlasitě bušilo a já si nepřála nic jiného, než aby to Maddox otočil a zavezl mě zase zpátky do Stansonu.

„Prosím, Anno, nebuď vystrašená,“ řekl mi, když až příliš brzy zajel k nějakému domu a začal brzdit.

„To už jsme tady?“ vydechla jsem a měla pocit, že samou nervozitou omdlím.

Maddox zastavil a odpoutal se. Pak na mě zůstal chvíli mlčky hledět. „Anno, bude to v pohodě,“ domlouval mi polohlasem. „Neboj se.“ Rozepnul mi pás a vystoupil z auta. Pomalu jsem třesoucíma rukama otevřela dveře a začala vystupovat, když to už u mě zase stál a podával mi ruku. „Klid, zlato, bude to fajn,“ zopakoval šeptem. Nějakým způsobem se mu podařilo dovést mě ke vstupním dveřím. A zaklepal na ně.

Zhluboka a roztřeseně jsem se nadechla a rychle si utřela upocené dlaně do kalhot, než se otevřely dveře a na prahu stála dobře udržovaná žena s odbarvenými vlasy. Zářivě se na mě usmívala a já v jejích úzkých rtech poznala známé křivky, které jsem vídala u jejího syna. „Ahoj!“ vypískla nadšeně a natáhla ke mně ruku s třpytivými umělými nehty. „Ty musíš být Anna.“

Naprázdno jsem polkla a rychle přikývla. „Moc mě těší paní Mannerová,“ vyrazila jsem ze sebe bez dechu a potřásla jí nabízenou rukou.

„Říkej mi Noro,“ nabídla mi srdečně a ustoupila ze vchodu, abychom mohli projít.

Kdyby mě Maddox zezadu lehce netlačil před sebou, možná bych se otočila a utekla – tak moc jsem byla nervózní. A pak za námi zapadly dveře a už nebylo úniku. Matně jsem vnímala, jak mi Maddox pomáhá z bundy a pak mě zase tlačil domem dál, až do kuchyně, kde byl vedle linky menší jídelní stůl. Za ním seděla poměrně vysoká dívka s hustými tmavými vlasy, která teď vstala a šla se s námi přivítat.

Nejdřív objala bratra a pak se na mě plaše usmála. „To je moje ségra Misty,“ řekl Maddox. „Misty – Anna,“ představil nás a my si rychle potřásly rukama. Všichni tři jsme se posadili za stůl a já se nejistě ohlédla, abych zjistila, kam se poděla Maddoxova matka. Překvapeně jsem zjistila, že stojí u vstupu do kuchyně s mopem a vytírá za námi stopy, které jsme za sebou zanechali. Zrudla jsem hanbou a už chtěla vyskočit, abych jí pomohla, když mě Maddox chytil za ruku a zakroutil hlavou. „Nech to bejt, prostě to ignoruj,“ procedil potichu. Misty se na židli přede mnou začala smát. „Ona je… nemocná,“ šeptal Maddox dál a díval se při tom na matku.

„Ták,“ prohlásila po chvíli paní Mannerová a odložila mop. „Jídlo už bude hotové. Made, proč nenabídneš Anně něco k pití?“ utrhla se na něj a přešla s úsměvem k troubě, ze které se linula líbezná vůně. „Máme pivo, víno, limonádu…“

„Dám si limonádu,“ řekla jsem Maddoxovi, který hned vyskočil, políbil mě do vlasů a vyrazil k lednici. Zůstala jsem u stolu sama s jeho sestrou. „Ehm… Slyšela jsem, že máš ráda Step up,“ zamumlala jsem směrem k ní. Podívala se na mě a vyvalila svoje tmavé oči.

„Já miluju Step up!“ prohlásila.

Zasmála jsem se a nepatrně se uvolnila. „Já taky,“ přiznala jsem.

„Oh, bože, Channing Tatum je prostě úžasnej! Viděla jsi Super náhradníka?“

Pátrala jsem v paměti po filmu, který by se tak jmenoval, ale nevzpomínala jsem si. „Asi ne,“ přiznala jsem po chvíli.

„To je škoda, tam je taky úplně úžasnej, musíš se na to podívat!“ prohlásila Misty zapáleně, když se ke stolu vrátil Maddox a pocuchal jí vlasy.

„Zase mluvíš o Tatumovi? A já myslel, že už tě to přešlo,“ řekl se smíchem a dostal od sestry přes prsty.

Vděčně jsem se napila studené limonády, než paní Mannerová na stůl předložila gratinované brambory, brokolicové placičky, hrášek na másle a ještě mísu krájené syrové zeleniny. Páni. Všechno to vypadalo tak skvěle, že jsem nevěděla, do čeho se pustit dřív. „Je to vážně úžasné, paní Man- ehm, Noro,“ pochválila jsem jí, když jsem si dala od každého sousto.

„Děkuju ti, konečně tady někdo ocení moje vaření. Tihle dva by nejraději pořád jedli McDonalds‘,“ řekla a kývla bradou na své dvě děti.

„To není pravda!“ ohradil se Maddox a Misty horlivě přikyvovala.

„Jo, taky bychom rádi jedli Wendy’s, Taco Bell, KFC…“

„Pappa Murphy’s Pizza, nezapomeň na pizzu,“ dodal Maddox s úsměvem. Misty se smála a Nora nad nimi kroutila hlavou.

Pak si usrkla ze sklenice s vodou a podívala se na mě. „Anno, vypadáš hrozně mladě, kolik že ti je let?“ zeptala se náhle.

„Ehm, devatenáct,“ řekla jsem a cítila, že rudnu. Neměla jsem ráda pozornost zaměřenou na mě.

„A s Maddoxem jste se seznámili ve škole?“ Tenhle dotaz už byl směřovaný na nás oba.

„Vlastně ne,“ řekla jsem ve stejnou chvíli, kdy Maddox řekl: „Jo.“ Překvapeně jsem se na něj otočila. Polknul sousto a zavrtěl hlavou. „Chodíme na stejnou školu, ale poznali jsme se náhodou v Newportu,“ uvedla jsem na pravou míru.

„Oh, to je hezké město,“ řekla Nora zaujatě. „Maddoxův otec tam nějakou dobu sloužil, že ano?“ řekla a usmála se na Maddoxe, který otráveně zabručel.

„Co pan Manner dělal?“ zeptala jsem se jí.

„Byl to policista,“ odpověděla mi.

Po večeři, během které jsme s Maddoxem neunikli dalším dotazům, jako jak dlouho spolu chodíme a kde jsme byli na prvním rande, mě Misty vzala do svého pokoje. A páni, ona opravdu měla ráda Channinga Tatuma.

„Teda,“ vydechla jsem a rozhlížela se po plakátech s ním, kterými byla oblepená polovina pokoje.

„Věděla jsi, že si vzal Jennu Dewan, co s ním hrála ve Step Up?“* zeptala se Misty a ukázala na plakát z filmu. Zavrtěla jsem hlavou. To jsem netušila. „Mají spolu dceru, myslím, že je to vážně super,“ řekla a přešla k polici, na které bylo poskládáno několik tanečních ocenění. „Step up mě vlastně přived k tancování,“ přiznala se a zasmušile hleděla na poháry.

„Maddox říkal, že chodíš do taneční školy,“ přikývla jsem a šla si její poháry prohlédnout. Na nástěnce za policí bylo několik skupinových fotografií jejího tanečního týmu.

„Jo, chtěla bych profesionálně tančit, ale nejsem moc dobrá…“ zamumlala smutně.

Zamračila jsem se na ni. „Jak to?“ podivila jsem se a ukázala na taneční trofeje. „Tohle značí o opaku,“ nesouhlasila jsem.

Protočila oči a povzdechla si. „Jenomže všechny tyhle ceny jsem vyhrála spolu se skupinou. A já vždycky tancuju úplně vzadu, nikdy nejsem vpředu. Nejsem tak dobrá jako Maddox,“ řekla otráveně.

„Ale Maddox už netancuje, nemůžeš se s ním srovnávat,“ domluvala jsem jí podle toho mála informací, které jsem od něj měla. Věděla jsem, že na střední taky chvíli soutěžil, ale pak toho nechal.

„To jo, jenže on byl u nás vždycky ten nejlepší. Na cokoliv sáhnul, tak mu to šlo a rodiče i všichni kamarádi z něj byli unešení. Taky mu vždycky prošly všechny průsery, který udělal.“

„To dělá osobní kouzlo,“ ozvalo se ode dveří posměšně. Stál tam Maddox a s úsměvem se opíral o rám dveří.

„Nebo to, jak dobře umíš lhát a lézt lidem do zadku,“ zašklebila se na něj Misty.

Maddox se zasmál a přešel ke mně. Dal mi pusu na čelo. „Měli bysme jet, ať nepřijedeme moc pozdě,“ sdělil mi. Misty se kolem něj protáhla a odešla z pokoje.

„Copak mi neukážeš svůj starej pokoj? Doufám, že tam máš taky všude plakáty nějaký kočky,“ řekla jsem a ukázala na stěny.

Zasmál se a vzal mě za ruku. „Copak ty jsi jako malá neměla pokoj oblepenej Tatumem?“ zeptal se, zatímco mě vedl chodbou k vedlejším dveřím.

„Ne, já tam měla Robbiho Williamse,“ odvětila jsem s úsměvem a vstoupila do místnosti, která byla oproti Mistiině pokoji zařízená dost stroze. Stěny byly, až na starý kalendář s polonahými modelkami rozvalujícími se na naleštěných motorkách, prázdné. Když jsem se na ně podívala, ihned jsem si přišla moc ošklivá na to, aby tady se mnou teď stál.

„Hmm, vždycky jsi byla na špatný kluky?“ zamumlal a přitáhnul si mě k sobě. Pomalu mi začal líbat krk. Cítila jsem příjemné brnění, které se mi rozlévalo z místa jeho doteků a usazovalo se mi mezi nohama. Zavřela jsem oči a rukou jsem nejistě sjela k okraji jeho kalhot.

„Měli bychom jet,“ vydechla jsem a ustoupila od něj. Byla jsem zmatená a rozechvělá a nejspíš to bylo způsobeno jen tím, že jsem stála v jeho pokoji. Přejel mi prsty po čelisti a vyvedl mě z pokoje zase ven.

Rozloučili jsme se s jeho mámou a sestrou a vydali se na cestu zpět do Stansonu.

„Vidíš, nakonec to nebylo tak staršný, co?“ zeptal se mě v autě.

„Ne,“ souhlasila jsem. Jakmile jsem překonala nervozitu ze seznámení, rychle jsem se uvolnila a až na nepříjemné dotazy jeho mámy večer proběhl v příjemné atmosféře. „Tvoje sestra si moc nevěří, co?“ zeptala jsem se.

Maddox pohodil rameny. „To je v patnácti normální,“ řekl. „A ona to zvládne. Myslím, že má nějakou velkou soutěž začátkem příštího roku, mohli bychom se na ní jet podívat společně,“ navrhnul. Líbilo se mi, když plánoval naší budoucnost, protože to znamenalo, že nemá v plánu mě za týden odkopnout. Nadšeně jsem souhlasila. „Anno, rád bych tě vzal na Díkůvzdání,“ řekl potom a lehce mě vzal za ruku. „Moje babička vždycky pořádá rodinnou oslavu… Byl bych rád, kdybys tam byla se mnou.“

Kousla jsem se do rtu. „Moc ráda bych jela, ale, já nevím. Díkůvzdání bez rodiny? To by mi asi nikdy nedovolili.“

Zachmuřil se, ale chápavě přikývnul.

Když jsme dojeli na parkoviště u parku, bylo už deset hodin večer. Vystoupila jsem z auta a přešla ke svojí dodávce. „Měla bych jet,“ pípla jsem. Zase přicházelo loučení, a i když jsem jich s Maddoxem zažívala stále víc, pořád jsem při nich cítila smutek.

Maddox ke mně přišel a s povzdechem vzal mou tvář do dlaní. Zadíval se mi hluboko do očí. „Nebo se můžeme ještě na chvíli projít,“ navrhnul po chvíli a kývnul hlavou směrem k parku, ve kterém vládla hluboká tma. I tak jsem přikývla, vzala ho za ruku a šla s ním mimo parkoviště na úzkou cestu vedle jezera.

Po chvíli chůze jsem uklouzla po vlhkém vystouplém kořeni, a kdybych se nedržela Maddoxe, určitě bych upadla. „Procházka asi není v té tmě nejlepší nápad,“ namítla jsem a zastavila se.

Zasmál se na mě. „Bojíš se, že spadneš do jezera a budeš se přede mnou muset svlíct?“ prohodil koketně.

„Maddoxi,“ zasyčela jsem varovně a zrudla.

Zasmál se a položil mi ruce na boky. „Jen tě škádlím,“ zamumlal, než se sklonil a přitiskl své rty k mým. Začal mě líbat pomalu a něžně, ale intenzita jeho polibků se po chvíli začala měnit. Lehce mě nadzvedl a přitiskl na kmen stromu, který nás skrýval před vedlejší silnicí. Znovu jsem cítila stejné brnění jako u něj v pokoji a měla pocit, že z toho zešílím.

Jemně jsem ho hryzla do rtu a on snesl své polibky na mou čelist a pak znovu na krk. Uklouzl mi drobný sten. Hladila jsem mu rukama záda a toužila jsem po tom, aby na sobě neměl bundu ani tričko. Cítila jsem jeho ruce na svých bocích, než jednou pomalu vjel pod látku mého trička a lehce mi prsty stoupal po těle výš. V tu chvíli mi v hlavě začalo křičet, ať toho nechá, ale on se nezastavil a nakonec v ruce stiskl mé prso.

Okamžitě jsem ho od sebe odstrčila a svižným krokem jsem zamířila zpět k dodávce. Byla jsem vyplašená, vyděšená a zmatená. Na jednu stranu jsem si moc přála, aby se mě takhle dotýkal, ale na stranu druhou jsem nechtěla. Nechtěla jsem být dalším zářezem na jeho pažbě, nechtěla jsem být další ze zástupu hloupých holek, které mu vlezly do postele. Nechtěla jsem být jednou z nich, nepřála jsem si, aby mě tak viděl. A zároveň jsem se bála toho, že se mě dotkne a uvidí, že nejsem tak hezká jako ty holky, se kterýma jsem ho obvykle vídala ve škole a vykašle se na mě.

„Anno!“ zavolal na mě a rychle mě doběhnul. „Anno, o-omlouvám se… Co se děje?“ zeptal se zmateně a snažil si mě otočit k sobě čelem. Ale já jsem se na něj nedokázala podívat. Svezla jsem se na lavičku vedle parkoviště a složila si obličej do dlaní, aby ho neviděl. Bylo mi trapně a nevěděla jsem, co mám dělat. „Anno, co se děje?“ zeptal se mě znovu polohlasem.

Zhluboka jsem se nadechla. „Nechci, abys na mě sahal,“ sdělila jsem mu ostře. „Nechci se s tebou vyspat, nejsem jako ty barbíny ze školy.“ Nemám perfektní velký prsa a vosí pas. Nemám tu nádhernou bronzovou kůži od slunce ani vybělené zuby. Nemám žádné zkušenosti.

„Anno, proboha j-já…“ povzdechl si, ale já ho přes hučení v mých uších sotva slyšela.

„Nemůžeš na mě takhle sahat,“ zopakovala jsem do svých dlaní. „Nevyspím se s tebou.“

Ucítila jsem jeho ruku na svých zádech. „Já vím, promiň. Už to neudělám,“ vyhrkl, ale já zavrtěla hlavou. Takhle jsem to nemyslela.

„Ne,“ řekla jsem a konečně sebrala dost odvahy k tomu, abych se narovnala a podívala na něj. „Nemůžeš se mě dotýkat vůbec. T-tohle není správé, já ti nikdy nemůžu dát to, co bys chtěl,“ vysypala jsem ze sebe roztřeseně.

Zamračil se. „Zatraceně, Anno,“ vydechl prudce a viděla jsem, že se ho zmocňuje vztek. „Jen jsem ti sáhnul na prso a ty děláš, jako kdybych ti tady roztáhnul nohy!“ utrhnul se na mě. „Jestli se ti to nelíbilo – fajn, už to neudělám!“ řekl mi důrazně.

„O tom to není!“ vydechla jsem a cítila, jak se mi stahuje hrdlo.

„Tak o čem to je?!“ vypálil a vstal z lavičky, aby mohl začít naštvaně přecházet kolem.

„O tom, že nejsem jako ty holky, se kterýma jsi dřív chodil! Já nemám nic… Já nejsem nic,“ vychrlila jsem bez dechu a z očí se mi začaly nezadržitelně valit slzy. Copak on to nechápe? Nechápe, že pokud mu dovolím si mě takhle vzít, zlomí mi srdce? Jakmile uvidí, že nejsem jako barbíny ze školy, odkopne mě.

„Anno, já vůbec nechápu, o čem to mluvíš,“ pronesl zoufale a promnul si obličej. „Já vim, že se mnou spát nechceš a taky na tebe nijak přeci netlačim,“ řekl klidným hlasem, který se mu ale nepatrně chvěl. „Tak o čem to je? Bojíš se, že bych na tebe mohl začít tlačit?“ zeptal se.

Zadívala jsem se do země a zavrtěla hlavou. „Já jen…“ zamumlala jsem a zavřela uplakané oči, abych našla odvahu říct mu pravdu. „Já pro tebe nejsem dost hezká,“ pronesla jsem. „Nemám velký prsa a dokonalý postavy na jaký jsi zvyklej.“

Maddox pomalu vydechl. Najednou si přede mě přidřepnul a donutil mě se mu podívat do očí. „Anno, ty jsi šílená,“ řekl mi.

———————————————————————————————————————————–

* Tohle nezestárlo dobřeJenna Dewan a Channing Tatum jsou dnes už od sebe. Rozvedli se v roce 2019.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s